Author Archives: Vašek

Když v ráji sněžilo

Již za pár dní nám končí jarní období a začíná to nejteplejší – léto. Pro nás – studenty – to znamená začátek zkouškového období, nicméně možná pro ty, kteří měli většinu předmětů s předtermíny, to může být i jeho konec.

Ať tak či onak, začíná období, které je – co se teploty týče – přesným opakem toho mého nejoblíbenějšího: Zimy (kdo by to byl řekl, že?).

Říkám to stále a pravděpodobně to také stále říkat budu: Mám rád všechna období – nemám nic proti “kvetoucímu” jaru, teplému létu či sychravému podzimu, ale pořád jsou to pro mne spíše ta vedlejší období, kdy se můžu “revitalizovat” a připravit na ono hlavní období, ve kterém žiji, které mi přináší tu největší svobodu, kterou mnozí nalézají v jiných časech.

Úsměv na rtech mi tedy aktuálně dodávají fotografie a záběry ze zasněžených plání z minulých zim či paradoxně z těch aktuálně zasněžených resortů v čele například s Livignem (které ani není položené tak vysoko!).

Zima tedy skončila, nicméně rozhodně ne úplně a už vůbec ne napořád. Léto je zkrátka tady, abychom měli čas se připravit na sjíždění zasněžených plání. 🙂

Na úplný závěr si můžete připomenout mé oblíbené video v podání lyžařky Lorraine Huber 🙂

Krkonoše – report z českých majestátů

Po týdnu se opět vracím do reality všedního dne a v době, kdy tenhle příspěvek čtete, už velice pravděpodobně budu na cestě domů, nebo také dost možná už doma.

Často se říká, že něco krásného jednou končí, aby něco ještě lepšího mohlo zase začít. Tento týden jsme opět s rodinou lyžovali až do úplného konce, ostatně jako vždy, když je ta možnost. No, už vás nebudu zdržovat počátečními myšlenkami a vrhneme se rovnou na to, co se tenhle týden dělo.

Mimochodem, ještě dvě menší informace: Pod každým střediskem se také můžete podívat na reporty psané mnou vždy z aktuálního dne na portálu snow.cz včetně odkazu na trackovanou trasu, fotogalerii naleznete na mém FB.

Den nultý (sobota) – Paseky nás vítají

Vzhledem k tomu, že jsou Paseky oproti třeba loňské Folgarii podstatně blíže (ještě aby ne :D), mohli jsme si vklidu v den odjezdu přispat. Dopoledne jsme tedy zabalili a přibližně ve dvě hodiny odpoledne jsme vyrazili na 120km dlouho cestu vstříc českým Krkonoším.

Okolo čtvrté hodiny odpolední jsme dorazili na ono místo – Paseky nad Jizerou. Zde jsme chvíli boudili, než jsme konečně narazili na chatu s výstižným názvem “Na Planýrce”. Chata byla totiž na krásné plošině, ze které byl nádherný výhled na celé Krkonoše. Mimochodem, bylo odsud samozřejmě krásně viditelné i středisko Rokytnice nad Jizerou, ale o něm “zítra”. Ten den už nás mnoho nečekalo, tak jsme uzavřeli tento příjezdový den a těšili se na první lyžovačku.

Den první (neděle) – Rokytnice nad Jizerou

Ráno jsme vstali, došli si na snídani (ano, poprvé za dlouhou dobu jsme měli polopenzi :D) a hned potom jsme se rovnou šli chystat na lyže. Zhruba po půlhodince jsme vyrazili na cca 3km vzdálené středisko často přezdívané jako “české Alpy”. Ještě menší vsuvka – nebudu zde u středisek rozepisovat technické záležitosti, ty si můžete přečist v odkazu pod každým dnem.

Středisko bylo vskutku obří, myšleno na české poměry. Kromě velké fronty na samotnou Lysou horu jsme si lyžovačku vcelku užili, nicméně hodilo by se rozhodně víc přírodního sněhu, respektive alespoň nějaký 😀

Onu nejdelší sjezdovku v ČR jsme také několikrát sjeli a byla opravdu dlouhá, nicméně jestli vážně 3.2km? To nevím, vůči tomu jsem byl mírně skeptický 😀

Po dnu lyžování jsme opět dorazili na Planýrku a uzavřeli tak první den lyžovačky na českých horách.

Detaily reportu najdete zde, první část trackované trasy najdete zde, druhou najdete zde.

Den druhý (pondělí) – Překvapením jménem “Paseky nad Jizerou”

Na druhý den lyžování jsme vyrazili do střediska, které už podle prvního zběžného zhlédnutí mapy mělo být menší, co se rozlohy týče.

Po příjezdu na místo se nám otevřel výhled na původně dve střediska spojená v jedno. Po prvotních přípravách jsme vyrazili na sedačku a nechali se vyvézt na vrchol, který byl ve výšce cca 850m. Odtud jsme jako první sjezdovku vyzkoušeli červenou a musím říct, že jsem byl neuvěřitelně nadšený. Výtečně upravený sníh a spousta místa zapříčinila, že jsem si sjezdovku mohl s obrovským nadšením sjet. Tuto červenou jsem poté vyzkoušel ještě několikrát, zajímavostí je, že jsem na této sjezdovce překonal svůj rychlostní rekord (viz. trackovaná trasa).

Jednoznačně se jednalo o obrovské překvapení, co se střediska týče.

Detaily reportu najdete zde, trackovanou trasu najdete zde.

Den třetí (úterý) – Tanvaldský Špičák, podruhé

Jak už titulek napovídá, není to poprvé, co jsme toto středisko navštívili. Naposledy předtím to bylo cca před dvěma lety, tehdy jsem byl ze střediska nadšený, měl jsem tedy vysoká očekávání, navíc, když jsem věděl, že ve středisku otevřeli úplně novou, červenomodrou sjezdovku na západní straně Špičáku.

Lyžovačka opět opravdu stála za to, jedinou výtku bych měl snad na vyšší zalidněnost, což se ale při jarních prázdninách dalo čekat.

Třešničkou na dortu byl měřený slalom (který byl mimochodem také v Pasekách), který jsme s oběma bráchy několikrát sjeli a přirozeně si porovnávali rekordy.

Již zmiňovaná červenomodrá sjezdovka bohužel ještě nemá zavedený systém umělého zasněžování, jízda to byla tedy víceméně mezi kameny.

Detaily reportu najdete zde, trackovanou trasu najdete zde.

Den čtvrtý (středa) – Harrachov na závěr

Závěrečný Harrachov se bohužel moc nevyvedl. Největším problémem byla určitě zalidněnost, která byla obří. Ano, obři, myšleno až tak velká, že jste měli štěstí, když jste se na sjezdovce nemuseli cca 5 metrů sjezdu nikomu vyhýbat. Byl to tedy ve výsledku takový “nechtěný slalom”.

Další věci bylo počasí – ten den byl totiž jediný mlhavý den z naší návštěvy středisek a “mlíko” bylo tak silné, že nebylo vidět dál než na pár metrů. To bylo v kombinaci se zalidněností opravdu… nedobré? špatné? zlé? Nějak nemůžu najít to správné slovo… 😀

Nicméně sníh, ač zmrzlý, tak byl celkem fajnově sjízdný, rozhodně tedy nemohu říci, že by to tu bylo vyloženě špatné.

Detaily reportu najdete zde, trackovanou trasu najdete zde.

Den pátý (čtvrtek) – Návrat do známých koutů maloměsta

Původně se takhle měl jmenovat celý tenhle report, jenže kvůli jednotnosti s reportem z Folgarie jsem se rozhodl název změnit.

Obecně jsem si lyžovačku určitě užil, ale kdybych řekl, že to byla událost na úrovni Alp, bohužel by to nebyla pravda, s čímž jsem ale tak nějak dopředu počítal. Příští rok však skutečně do Alp míříme a velmi, opravdu velmi pravděpodobně se minimálně příště do Čech na jarní prázdniny (či vánoční, nevím, kdy pojedeme :D) nepodíváme.

Nezbývá než dodat, že se na vás budu těšit u dalšího příspěvku, kde vám možná ukážu nějaké záběry z osvědčené GoPro Hero4ky. Zatím se mějte, SKOL! 🙂

Vzhůru za českým sněhem!

Jak už název napovídá, začínají nám jarní prázdniny a tím pádem mizí naše rodina už tradičně za sněhem. Nyní to bude ale něco jiného, než klasický týden v Alpách – jedeme totiž projíždět česká střediska (ano, čtete správně :D).

Ubytování konkrétně máme zajištěné v Jizerských horách, cca 3km od skiareálu Rokytnice nad Jizerou, což je mé “vysněné” české středisko, kam jsem se chtěl podívat. Mimochodem, v tomto středisku se nachází nejdelší česká sjezdovka o délce téměř 3.2km, což je na české poměry určitě úctyhodné. Tímto střediskem to ovšem zdaleka nekončí, máme v plánu vyzkoušet i sousední Paseky nad Jizerou, Tanvaldský Špičák, či Harrachov. V neposlední řadě padla i řeč na Špindlerův mlýn (Jak na Medvědín, tak Svatého Petra), nicméně není jisté, jestli se na toto středisko vůbec podíváme, protože – dle mého názoru – cena za jednodenní permici neodpovídá velikosti areálu.

Jak už je u mě zvykem, po tomto týdnu na horách udělám report – tentokrát však bude změnou to, že (celkem logicky :D) na každý areál napíšu report zvlášť.

Jak už jsem říkal – normálně jezdíme do Alp, proč si ale taky jednou neprohlédnout naše “domácí” střediska? Spousta recenzentů se shoduje, že některá opravdu stojí za to. Nakonec nezbývá než dodat: Uvidíme se na horách! 🙂

Krátce o lyžování , Spenat Snow na Tumblr

Náhodou jsem při brouzdání na blogové stránce Tumblr (více info níže) nalezl nádherný výrok (autor je bohužel neznámý), který naprosto přesně vystihuje, proč je pro mě lyžováním jednou z nejzásadnějších věcí v životě 🙂

Originál:
“You put on your boots, click into your bindings, dust the snow off your skis and head out for the chair. It doesn’t matter if you failed your test, didn’t get the girl, or if your life is in a one way trip down the shitter, your world is right for the next couple of hours.”

Můj překlad:
“Nasadíš si lyžáky, zacvakneš je do vázání, oprášíš si sníh z lyží a vyrazíš na lanovku. Nezáleží na tom, jestli jsi neudělal zkoušku, nezískal holku, nebo to jde s tvým životem od desíti k pěti – tvůj život je alespoň na dalších pár hodin v pořádku.”

Nyní něco k technické stránce blogu, jak už jsem nastínil výše: Na pravé straně blogu naleznete nový odkaz na můj Tumblr, což je stránka pro tvůrce blogů, kde bude nově tento blog ke čtení. Tato stránka (spenatsnow.truncovi.info) však nadále zůstává jako primární zdroj mého blogu, používat můj blog na Tumblr doporučuji spíše jako sekundární možnost. S tím tedy také platí to, že jakýkoliv příspěvek zde od nynejška napíšu, objeví se i na mé Tumblr stránce. Mimochodem: Hlavním důvodem, proč jsem Tumblr začal používat, je přehlednější a jednodušší čtení příspěvků na mobilních zařízeních. 🙂

Konečně volno, zájezd je za rohem

Dnešní příspěvek pojmu trochu jinak – nebudu totiž mluvit o střediscích, či sněhu u nás, budu ale mluvit (možná trochu sebestředně :D) o sobě. Konečně se mi totiž povedlo úspěšně dokončit semestr, užívám si tedy aktuálně vytouženého volna a s ním na poslední chvíli spolu se členy rodiny radíme a diskutujeme, kam pojedeme opět po roce na hory.

Ano, máte naprostou pravdu – minulý rok už bylo v tuto chvíli vše dávno rozhodnuté a já sám jsem v jednom z příspěvků zde na blogu psal, že se tyto věci mají řešit z obrovským předstihem (a stále si za tím stojím), jenže časy se mění: V té době jsem chodil na univerzitu v Pardubicích, přičemž “chodil” berte s nadsázkou, protože jsem měl jen jednu hodinu týdně a to konverzaci v angličtině (ne, nedělám si legraci :D). Zkoušku z tohoto jediného předmětu jsem měl samozřejmě zmáklou levou zadní ještě dlouho před Vánoci, odjezdu na hory na začátku nového roku tedy nebránilo vůbec nic.

Nyní jsem ale studentem “regulérního” oboru (viz. O mně) a až do poslední chvíle jsem tedy nevěděl, kdy přesně budu zkoušky mít, či kolik jich budu opravovat (naštěstí jsem však dal všechny úspěšně napoprvé! :D). K tomu přicházejí ještě bráchovy státnice, což je věc druhá (mimochodem, hodně štěstí! :)), takže plánování půl roku dopředu opravdu už tak jednoduché není.

Teď ale už k věci, abych také nemluvil jen a pouze o škole: Zatím jediná jistá věc je termín zájezdu, který by měl být v půlce února (přesný datum zveřejňovat nebudu kvůli jistým školním důvodům… :D). Nyní padá důležitější otázka: Kam vůbec pojedeme?

Pár pravděpodobných návrhů tu máme, vezmu je tedy od toho nepravděpodobnějšího:
1.) Madesimo, Itálie (kdysi jsme zde byli a vzpomínky byly jen kladné, tak proč se sem nepodívat znovu :))
2.) Rokytnice nad Jizerou, ČR (ano, snad poprvé uvažujeme taky nad českým střediskem, kam bychom pro změnu jeli :D)

Jak je vidno, opravdu se jedná o “pár” návrhů, nicméně jsou to jen dvě vypsaná střediska a víceméně není jisté ani jedno z nich, také je možné, že nakonec pojedeme úplně někam jinam 😀 Jakmile budeme vědět přesnější určení, s jistotou vás informuji zde na blogu.

Zatím jen doufám, že se bude zima držet jako doposud, abychom vůbec měli na čem lyžovat 🙂 SKOL!

Nový rok, nové možnosti

Dlouho jsem čekal, až zase něco napíšu. Ne, není to kvůli tomu, že by mě snad psaní přestalo bavit, nebo – což se ale stát nemůže 😀 – mě snad lyžování přestalo bavit.

Čekal jsem na ten správný okamžik, na ten správný moment a vzhledem k tomu, že je pátek a většina českých středisek je pod hustým nánosem sněhu si myslím, že přišel čas o tom něco napsat.

Zima skutečně přišla a skutečně ve velkém stylu, jak jsem psal a doufal v přechozím příspěvku. Nejvíce sněhu aktuálně hlásí Špindlerův mlýn, ale nejedná se samozřejmě o jediné místo. Spousta dalších středisek hlásí další a další spuštěné vleky, lanovky, sjezdovky. Letošní zima tedy KONEČNĚ přišla, přičemž “konečně” opravdu zdůrazňuji, protože tu nebyla dobré dva roky.

Samozřejmě, že v několika střediscích stále vede technický sníh, ale ten je většinou pocukrovaný nánosem toho opravdového. Ano, teplota si sice skáče jako na trampolíně – jednou je pod bodem mrazu, jednou nad, zatím ale stále vítězí ty chladnější stupně.

Abych vás do českých středisek trochu navnadil, posílám vám vlastní video natočené na začátku ledna v mém oblíbeném středisku Říčky (Orlické hory). Natáčel jsem kamerou GoPro Hero4 Black, na kterou jsme se s bráchou složili. A ne, na MagiCam jsem nezapomněl, stále jí využívám 😉

A ještě jedna technická věc – zrušil jsem shoutbox na pravé straně blogu, nahradila ho stránka “Návštěvní kniha” nahoře v menu. 🙂

Veselé Vánoce, šťastný nový rok a spoustu sněhu navrch!

Rád bych Vám popřál to nejkrásnější prožití Vánoc a mnoho štěstí do nového roku! No a vzhledem k tomu, že je toto blog o lyžování musím zmínit předpověď, ve které se ukazuje, že se k nám blíží opravdu znatelná sněhová nadílka podestlaná mrazivými teplotami. Že by se konečně po několika letech ukázala ta “pravá” zima? 🙂

Sněhovou předpověď pro česká střediska najdete zde.

Zima je tu… ale kde je sníh?

Po delší době vás zdravím u nové aktuality. Dlouho jsem čekal na ten “správný” okamžik, kterým bych začal na mém blogu letošní zimu. Okamžik ale stále nepřicházel, protože se bohužel většina českých středisek (ale i spousta těch zahraničních) zmítá v akutním nedostatku sněhu. Kdo ví, čím to je, že za posledních pár zim tu nebyla taková sněhová nadílka, jako tomu bývalo kdysi.

Sám si pamatuji, jak bylo jednou tady u nás v Sezemicích (u Pardubic) tolik sněhu, že mi ráno nejely 3(!) autobusy za sebou do školy. Tehdy tu bylo téměř 50cm sněhu a to bydlím v nížině, nikoliv někde na horách! Tam to bylo samozřejmě ještě lepší, střediska neměla potřebu zasněžovat, lyžovalo se úplně všude a nebyl den, kdy byste nezahlédli na silnici automobil s rakví plnou lyží či snowboardů.

Jakmile začaly Vánoce, byly to ty pravé, nefalšované svátky s tou pravou sněhovou nadílkou. Bohužel, na tuto dobu mi zbyly vzpomínky a pár fotek, na které se vždy s radostí dívám.

Nyní se ale vraťme k realitě: I přes usilovné zasněžování v každou mrazivou minutu není ta opravdová, neumělá pokrývka téměř nikde. A tam, kam se náhodou dostane, většinou dost často do dalšího dne roztaje to napadané málo kvůli nadměrně vysokým teplotám, které mnohdy dosahují až k 10°C.

A když vyjdu ven, podívám se na to sychravé počasí, vždycky se zamyslím, jaké by to bylo, kdyby k nám doputovala ta masa sněhu, ve které se ještě nedávno topilo (a ještě stále vlastně topí) Colorado, které je ale od nás pěkný kus cesty. Nezbývá nám tedy než jen doufat, že se počasí “umoudří” a tato zima ještě má teprve začít…