Folgaria – Report ze zasněžených Alp

Právě teď, když píšu tenhle text, sedím v autě a spolu s rodinou jsme na cestě zpět do “jarní” České republiky. Vracíme se z přenádherného místa jménem Folgaria (oblast Trentino), tedy konkrétně Serrada, kde jsme byli po celý týden ubytovaní. Nejdříve jsem plánoval psát reporty každý den na místě, ale nakonec to nějak nevyšlo (obzvláště kvůli tomu, že jsem po celém dni lyžování nebyl příliš aktivní a víceméně jen nahrával fotky, přehrával si natočená videa či jen tak ležel na posteli :D) , tak vám to kompenzuji jedním – snad výstižným a také trochu delším – sumářem. Mimochodem, zde také naleznete celé – mnou focené – fotoalbum z Folgarie. Záběry z kamery budou také, musím je ale nejdřív sestříhat.

Den nultý (sobota) – Na cestě do Trentina

Odjezd z ČR byl o půl sedmé, vstávačka tedy přišla něco po páté ráno, abychom stihli vše naložit do auta. Čekala nás 850km dlouhá cesta, která byla převážně po dálnici, takže víceméně příjemná. První chvíli jsem se v autě chvíli nudil, tak jsem se podíval na film, po pár hodinách už jsem obdivoval nádhery italských alp, které se rozprostíraly v nádherném panoramatu až na místo našeho cíle – Serrady.

Na místo jsme dojeli kolem páté hodiny odpolední a úspěšně jsme tak zdolali posledních 10km jízdy, které byly jen a pouze do kopce. Dorazili jsme téměř na minutu stejně, jako rodina strejdy. Po přivítání jsme se šli ubytovat do rezidence (která byla mimo jiné plná českých návštěvníků). Pokoje byly celkem malé a chybělo i pár věcí, které byly na seznamu výbavy pokojů. To ale mně osobně bylo celkem jedno, vzhledem k tomu, že jsme zde měli jen přespávat a den trávit převážně na svahu. Večer jsme tedy s rodinou strejdy oficiálně zahájili lyžařský pobyt ve Folgarii a čekali na první, lyžařský den.

Den první (neděle) – Vzhůru na svah!

Ráno jsme všichni vstali v osm ráno, převlékli se a vydali se vstříc sedačkové lanovce. Nejdříve jsme však museli vyřídit permice a  poté jsme už nasedli na sedačku a konečně vyjeli nahoru a to s partou těch mladších – já, Víťa (brácha), Honza a Vojta (bratranci). První den nám však počasí zrovna nepřálo – celodenní mlhu střídal déšť a sníh se lepil na lyže. I tak jsme si úspěšně poprvé sjeli po prašanu, kterého bylo více než dost (téměř 2,5m).

Odpoledne se ale stala nehoda – Vojta si při jízdě off-piste (mimo sjezdovku) narazil žebra tak špatně, že poté stačil nepatrný pád a místo další cesty na svah ho čekala cesta do špitálu (naštěstí jen na dva dny). “To nám to pěkně začíná”, pomyslel jsem si. Další dny se však ukázalo, že první den byl opravdu ojedinělý a že další dny budou opravdu stát za to.

Den druhý (pondělí) – Trio na parádním sněhu s parádní viditelností.

Druhý den jsem se podíval z okna a viděli to, co včera – mlhu. Vše se však změnilo s úderem desáté hodiny, kdy se mlha konečně rozestoupila a my (já, brácha a Honza, který měl žebra v pořádku :D) jsme si tak mohli naplno užívat kvalitního sněhu, na kterém už se konečně jezdilo parádně.

Ten den jsme také poprvé natáčeli záběry na hůlce (s mou kamerou AEE MagiCam SD21), což dodalo videu úplně jiné grády, než s kamerou na přilbě. Mimo jiné jsem nafotil několik prvních fotek úžasných výhledů na téměř nekonečné a neuvěřitelně rozlehlé Alpy – to je ten pohled, na který se vždycky těším nejvíce.

Den třetí (úterý) – Duo v hustém sněhu

Skoro to vypadalo, že je nás každý den méně a méně – tomu napovídalo úterý, kdy nás – jen na den – opustil i brácha, který musel být dřív na rezidenci kvůli práci. Vyjel jsem tedy jen já s Honzou.

Celý den hustě sněžilo, což mě zrovna dvakrát nepotěšilo (zejména kvůli viditelnosti, která byla cca 6 metrů), ale zároveň potěšilo – napadlo totiž nových 40cm sněhu a blížili jsme se tedy k třem metrům prašanu, což je pro off-piste naprosto perfektní záležitost! Po pár hodinách jsme lyžování zakončili ve snowparku, kde Honza předvedl několik parádních otoček o 360 stupňů.

Po návratu do Serrady jsem – jako vždy – zkoukl natočené záběry, všichni jsme si již tradičně zahráli poker a těšili se dalšího dne.

Den čtvrtý (středa) – Parádní den na off-piste

Ráno už jsme byli zase tři (já, brácha, Honza) a vzhledem k dalšímu čerstvému prašanu jsme se rozhodli pro pořízení záběrů také mimo sjezdovky, kterým – jako vždy – kraloval Honza, který se se svými twin-tipy opravdu ve sněhu vyřádil. Což o to, já se bavil taky, ale trochu jinak – to můžete vidět na následujícím videu 😀

Večer jsme pak všichni (rodiče i příbuzní) zašli na pizzu do místní Pizzerie, která byla úplně prázdná. Jak bylo ale očekávané, pravá italská pizza opravdu stála za to!

Den pátý (čtvrtek) – Konečně kompletní sestava

Už ve středu se Vojta rozhodl, že s námi další den pojede, což byla jednoznačně parádní zpráva – konečně všichni čtyři.

Ráno jsme tedy neváhali a vyjeli na nejvyšší bod střediska – Costa D’Agra (1850m), kde sice foukalo, ale výhled byl vskutku majestátní. Ten den jsem také měl konečně namazané lyže, takže se mi jelo naprosto úžasně – i přes rovné přejezdy (to je vlastně jediná věc, kterou bych středisku vytkl) mi lyže vůbec nebrzdily. Počasí nám opět přálo – mlha nebyla a krásně svítilo sluníčko. Odpoledne ještě Víťa přivezl do snowparku quadrocoptéru, takže to byla podívaná pro všechny přítomné.

Den šestý (pátek) – Koncem všechno začíná

Ne, tenhle titulek není ve skutečnosti filozofická úvaha 😀 Jedná se o celkem příhodný název písničky, kterou mám právě ve sluchátkách (“Starts with an End”).

Byl před námi poslední den lyžování a tak jsme se rozhodli ho zakončit ve velkém stylu. Kombinovali jsme tedy freeride se všemi sjezdovkami, které sjet šlo a lyžovali až do úplného konce. V údolí jsme vrátili skipasy a rozloučili se s nádhernými Alpami. Ciao!

Den sedmý (sobota) – Odjezd domů, co bude příště?

Dostáváme se do chvílie, kdy celé tohle píšu (ale vy si to přečtete až večer, internet tu není :D) a kdy jsem také u samotného konce.

Jednoznačně jsem si tento zájezd užil a nemůžu říct, že by mě něco vyloženě zklamalo, protože to prostě o Alpách říct nejde a Folgaria toho byla zářivým důkazem. Mimochodem, také bych ještě rád pochválil mladšího bráchu – Tádu, který má parádní lyžařský základ a jak se říká – “Kdo nepadá, jezdí pod svoje možnosti” 🙂

Nyní padá otázka – co bude příště? Co vím jistě, že to nebyl poslední zájezd do Alp a už teď se v rodině bavíme, kam bychom mohli jet příště. Padaly návrhy jako Kitzbuhel (kde jsme byli kdysi), Val Gardena, Val di Fiemme a další. Jedno je však jisté – lyžování je pro mě teprve na samotném začátku 🙂

Zhodnocení střediska – Jak si vede Folgaria?

Klady střediska
+Výtečné sněhové podmínky (téměř 3 metry prašanu)
+Velmi rozlehlé středisko se 74km tras (doba přejezdu z jedné strany na druhou je cca 1.5h)
+Obrovské možnosti freeridu (ignorujte řeči, že tu možnosti offpiste téměř nejsou)
+Absolutně žádné čekací fronty na lanovky (maximálně jsme jednou čekali 30 vteřin a to kvůli pozastavené lanovce, mimo tohoto zádrhelu jdete okamžitě na lanovku)
+Úžasná panoramata vzdálených Alp (a obecně Alpy :))
+Infrastruktura pro nejmenší lyžaře (přibližovací pásy, uzpůsobené lanovky apod.)

Zápory střediska
-Přejezdy mezi lanovkamy vám budou občas připadat, že jsou spíše do kopce, než zkopce

Jak můžete vidět, zápor je jen jeden a ještě k tomu sporný (záleží na několika faktorech – sněhu, navoskování lyží apod.). Celkově je to parádní středisko pro začátečníky a pokročilé lyžaře a není důvod, proč se mu vyhýbat. 🙂

Cestou zpět jsme také míjeli Andalo – středisko, které jsme navštívili v roce 2010 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *