Krkonoše – report z českých majestátů

Po týdnu se opět vracím do reality všedního dne a v době, kdy tenhle příspěvek čtete, už velice pravděpodobně budu na cestě domů, nebo také dost možná už doma.

Často se říká, že něco krásného jednou končí, aby něco ještě lepšího mohlo zase začít. Tento týden jsme opět s rodinou lyžovali až do úplného konce, ostatně jako vždy, když je ta možnost. No, už vás nebudu zdržovat počátečními myšlenkami a vrhneme se rovnou na to, co se tenhle týden dělo.

Mimochodem, ještě dvě menší informace: Pod každým střediskem se také můžete podívat na reporty psané mnou vždy z aktuálního dne na portálu snow.cz včetně odkazu na trackovanou trasu, fotogalerii naleznete na mém FB.

Den nultý (sobota) – Paseky nás vítají

Vzhledem k tomu, že jsou Paseky oproti třeba loňské Folgarii podstatně blíže (ještě aby ne :D), mohli jsme si vklidu v den odjezdu přispat. Dopoledne jsme tedy zabalili a přibližně ve dvě hodiny odpoledne jsme vyrazili na 120km dlouho cestu vstříc českým Krkonoším.

Okolo čtvrté hodiny odpolední jsme dorazili na ono místo – Paseky nad Jizerou. Zde jsme chvíli boudili, než jsme konečně narazili na chatu s výstižným názvem “Na Planýrce”. Chata byla totiž na krásné plošině, ze které byl nádherný výhled na celé Krkonoše. Mimochodem, bylo odsud samozřejmě krásně viditelné i středisko Rokytnice nad Jizerou, ale o něm “zítra”. Ten den už nás mnoho nečekalo, tak jsme uzavřeli tento příjezdový den a těšili se na první lyžovačku.

Den první (neděle) – Rokytnice nad Jizerou

Ráno jsme vstali, došli si na snídani (ano, poprvé za dlouhou dobu jsme měli polopenzi :D) a hned potom jsme se rovnou šli chystat na lyže. Zhruba po půlhodince jsme vyrazili na cca 3km vzdálené středisko často přezdívané jako “české Alpy”. Ještě menší vsuvka – nebudu zde u středisek rozepisovat technické záležitosti, ty si můžete přečist v odkazu pod každým dnem.

Středisko bylo vskutku obří, myšleno na české poměry. Kromě velké fronty na samotnou Lysou horu jsme si lyžovačku vcelku užili, nicméně hodilo by se rozhodně víc přírodního sněhu, respektive alespoň nějaký 😀

Onu nejdelší sjezdovku v ČR jsme také několikrát sjeli a byla opravdu dlouhá, nicméně jestli vážně 3.2km? To nevím, vůči tomu jsem byl mírně skeptický 😀

Po dnu lyžování jsme opět dorazili na Planýrku a uzavřeli tak první den lyžovačky na českých horách.

Detaily reportu najdete zde, první část trackované trasy najdete zde, druhou najdete zde.

Den druhý (pondělí) – Překvapením jménem “Paseky nad Jizerou”

Na druhý den lyžování jsme vyrazili do střediska, které už podle prvního zběžného zhlédnutí mapy mělo být menší, co se rozlohy týče.

Po příjezdu na místo se nám otevřel výhled na původně dve střediska spojená v jedno. Po prvotních přípravách jsme vyrazili na sedačku a nechali se vyvézt na vrchol, který byl ve výšce cca 850m. Odtud jsme jako první sjezdovku vyzkoušeli červenou a musím říct, že jsem byl neuvěřitelně nadšený. Výtečně upravený sníh a spousta místa zapříčinila, že jsem si sjezdovku mohl s obrovským nadšením sjet. Tuto červenou jsem poté vyzkoušel ještě několikrát, zajímavostí je, že jsem na této sjezdovce překonal svůj rychlostní rekord (viz. trackovaná trasa).

Jednoznačně se jednalo o obrovské překvapení, co se střediska týče.

Detaily reportu najdete zde, trackovanou trasu najdete zde.

Den třetí (úterý) – Tanvaldský Špičák, podruhé

Jak už titulek napovídá, není to poprvé, co jsme toto středisko navštívili. Naposledy předtím to bylo cca před dvěma lety, tehdy jsem byl ze střediska nadšený, měl jsem tedy vysoká očekávání, navíc, když jsem věděl, že ve středisku otevřeli úplně novou, červenomodrou sjezdovku na západní straně Špičáku.

Lyžovačka opět opravdu stála za to, jedinou výtku bych měl snad na vyšší zalidněnost, což se ale při jarních prázdninách dalo čekat.

Třešničkou na dortu byl měřený slalom (který byl mimochodem také v Pasekách), který jsme s oběma bráchy několikrát sjeli a přirozeně si porovnávali rekordy.

Již zmiňovaná červenomodrá sjezdovka bohužel ještě nemá zavedený systém umělého zasněžování, jízda to byla tedy víceméně mezi kameny.

Detaily reportu najdete zde, trackovanou trasu najdete zde.

Den čtvrtý (středa) – Harrachov na závěr

Závěrečný Harrachov se bohužel moc nevyvedl. Největším problémem byla určitě zalidněnost, která byla obří. Ano, obři, myšleno až tak velká, že jste měli štěstí, když jste se na sjezdovce nemuseli cca 5 metrů sjezdu nikomu vyhýbat. Byl to tedy ve výsledku takový “nechtěný slalom”.

Další věci bylo počasí – ten den byl totiž jediný mlhavý den z naší návštěvy středisek a “mlíko” bylo tak silné, že nebylo vidět dál než na pár metrů. To bylo v kombinaci se zalidněností opravdu… nedobré? špatné? zlé? Nějak nemůžu najít to správné slovo… 😀

Nicméně sníh, ač zmrzlý, tak byl celkem fajnově sjízdný, rozhodně tedy nemohu říci, že by to tu bylo vyloženě špatné.

Detaily reportu najdete zde, trackovanou trasu najdete zde.

Den pátý (čtvrtek) – Návrat do známých koutů maloměsta

Původně se takhle měl jmenovat celý tenhle report, jenže kvůli jednotnosti s reportem z Folgarie jsem se rozhodl název změnit.

Obecně jsem si lyžovačku určitě užil, ale kdybych řekl, že to byla událost na úrovni Alp, bohužel by to nebyla pravda, s čímž jsem ale tak nějak dopředu počítal. Příští rok však skutečně do Alp míříme a velmi, opravdu velmi pravděpodobně se minimálně příště do Čech na jarní prázdniny (či vánoční, nevím, kdy pojedeme :D) nepodíváme.

Nezbývá než dodat, že se na vás budu těšit u dalšího příspěvku, kde vám možná ukážu nějaké záběry z osvědčené GoPro Hero4ky. Zatím se mějte, SKOL! 🙂

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *